Přechod ze střední školy na vysokou není jen o výměně Bakalářů za univerzitní informační systém. Znamená to i vstup do úplně nového světa, kde platí jiná pravidla a používá se jiný jazyk. Najednou se řeší kredity, studijní plán, povinné a povinně volitelné předměty, prerekvizity, registrace a zápis. První semestry proto můžou být zahlcující – a je naprosto normální, že některé věci nedávají smysl ani po několika týdnech nebo měsících.
Právě proto vzniká náš Průvodce vysokoškolštinou. V prvním díle si vysvětlíme, co jsou kredity, jaké typy předmětů na vysoké škole existují a proč je dobré hlídat si studijní plán už od začátku.
Co jsou kredity na vysoké škole?
Jednou z prvních věcí, která tě na vysoké škole pravděpodobně zmate, jsou kredity. Každý předmět má přidělen určitý počet kreditů, který má vyjadřovat jeho rozsah a náročnost. Čím náročnější nebo časově rozsáhlejší předmět je, tím více kreditů za něj obvykle získáš.
Nejčastěji se můžeš setkat s předměty za 3 až 5 kreditů, ale záleží na konkrétní fakultě i oboru. Pro postup do dalšího semestru nebo ročníku musíš nasbírat minimální počet kreditů, který stanovuje univerzita nebo fakulta. Typicky se může jednat například o 20–25 kreditů za semestr, ale přesná pravidla se liší podle školy.
Pro úspěšné dokončení bakalářského studia je standardní hranice 180 kreditů. Nestačí ale jen nasbírat libovolných 180 kreditů. Důležité je také splnit správné typy předmětů podle studijního plánu.
Tip: Prvním krokem k vysokoškolskému studiu je úspěšné zvládnutí náročných přijímaček na psychologii. Připrav se na ně s námi!
Jaké typy předmětů na VŠ existují?
Ne všechny předměty mají ve studiu stejnou roli. Některé jsou povinné a bez jejich splnění se ke státnicím nedostaneš. Jiné si můžeš vybírat z určité nabídky a další jsou čistě podle tvého zájmu.
Na vysoké škole se nejčastěji setkáš se třemi základními typy předmětů:
Povinné předměty
Povinné předměty tvoří základ tvého studijního plánu. Jsou to předměty, které musí splnit každý student daného oboru. Pokud je nesplníš, nemůžeš úspěšně dokončit studium.
Typicky jde o hlavní oborové předměty, které navazují na profil absolventa. U psychologie to mohou být například základy psychologie, vývojová psychologie, sociální psychologie, psychodiagnostika nebo metodologie.
Povinně volitelné předměty
Povinně volitelné předměty ti dávají určitou svobodu výběru, ale pořád mají jasně stanovená pravidla. V rámci konkrétní skupiny nebo bloku si můžeš vybrat z více předmětů, ale musíš získat minimální počet kreditů.
Například fakulta může požadovat, abys získal/a určitý počet kreditů z teoreticko-výzkumného bloku a další část z prakticko-aplikačního bloku. Nemusíš tedy absolvovat všechny nabízené předměty, ale musíš splnit předepsané minimum.
Volitelné předměty
Volitelné předměty si vybíráš podle vlastního zájmu. Často může jít i o předměty z jiných oborů, programů nebo fakult. Díky nim si můžeš rozšířit studium o témata, která tě zajímají, ale nejsou přímo součástí tvého hlavního oboru.
Pozor ale na to, že volitelné předměty mají obvykle omezený význam pro splnění studijního plánu. Často se uznává jen určitý maximální podíl z celkového počtu kreditů. Například u bakalářského studia za 180 kreditů může být započitatelných pouze 18 kreditů z volitelných předmětů. Přesná pravidla si proto vždy ověř u své fakulty.
Další předměty a speciální bloky
Kromě těchto tří hlavních kategorií se můžeš setkat také s jazykovými kurzy, tělocvikem nebo předměty společného základu. Některé univerzity mají například takzvané CORE předměty, jiné fakulty zase vlastní společné základy pro všechny studenty.
Tyto předměty mohou být v systému označené jako samostatné bloky, ale z hlediska studijního plánu obvykle spadají mezi povinné nebo povinně volitelné předměty. Proto je důležité neřídit se jen názvem předmětu, ale také tím, do jaké části studijního plánu se ti počítá.
Co jsou prerekvizity a proč si na ně dát pozor?
Jedna z věcí, kterou se vyplatí hlídat už od začátku studia, jsou prerekvizity. Prerekvizita znamená, že si určitý předmět můžeš zapsat až ve chvíli, kdy máš splněný jiný předmět.
Jednoduchý příklad: předmět Psychologie osobnosti II si pravděpodobně nebudeš moct zapsat dřív, než úspěšně dokončíš Psychologii osobnosti I. Navazující předměty tak často fungují jako řetězec, ve kterém je potřeba dodržet správné pořadí.
Problém může nastat ve chvíli, kdy některý předmět přehlédneš. Pokud se například Psychologie osobnosti I vyučuje pouze v podzimním semestru a ty si ji nezapíšeš v doporučeném období, další možnost může přijít až za rok. Tím se ti může posunout i navazující předmět a v krajním případě se ti může zkomplikovat nebo prodloužit celé studium.
Neznamená to, že každá chyba automaticky vede ke katastrofě. Vysoká škola není závod a mnoho situací se dá řešit. Je ale lepší prerekvizity nepodceňovat a už na začátku si projít, které předměty na sebe navazují.
Co je studijní plán?
Možná si teď říkáš: „Jak si tohle všechno mám uhlídat?“ Právě od toho existuje studijní plán.
Studijní plán je přehled předmětů a požadavků, které musíš během studia splnit. Ukazuje, které předměty jsou povinné, které povinně volitelné, kolik kreditů musíš získat v jednotlivých blocích a kdy se doporučuje dané předměty absolvovat.
Na některých univerzitách nebo v některých informačních systémech se můžeš setkat i s jiným názvem. Například na MUNI se používá označení kontrolní šablona. Princip je ale podobný – jde o nástroj, který ti pomáhá zkontrolovat, jestli postupuješ studiem správně.
Kde najít studijní plán a předměty svého oboru?
Studijní plán by měl být dohledatelný na oficiálních stránkách fakulty, katedry nebo v univerzitním informačním systému. Často v něm najdeš i doporučený průchod studiem – tedy návrh, jaké předměty si zapisovat v jednotlivých semestrech.
Kromě studijního plánu se vyplatí podívat také do katalogu předmětů. Pokud znáš začátek kódů předmětů svého oboru, můžeš podle nich vyhledat všechny aktuálně vypsané předměty. Díky tomu ti neuniknou ani nové nebo méně viditelné předměty, které se ve studijním plánu nemusí na první pohled objevit.
Některé univerzity navíc nabízí i další užitečné nástroje. Například statistiky průchodu studiem, plánovače studia nebo kontrolní přehledy splněných povinností. Pokud si ale ani tak nebudeš jistý/á, je úplně v pořádku obrátit se na studijní oddělení. Od toho tu je.
Stručný slovník pojmů
| Pojem | Stručné vysvětlení |
|---|---|
| Kredit | Bodová hodnota předmětu, která vyjadřuje jeho rozsah a náročnost. |
| ECTS | Evropský kreditový systém používaný na vysokých školách. |
| Studijní plán | Přehled předmětů a požadavků, které musíš během studia splnit. |
| Kontrolní šablona | Název pro studijní plán / kontrolu splněných povinností např. na MUNI. |
| Povinný předmět | Předmět, který musí splnit každý student daného oboru. |
| Povinně volitelný předmět | Předmět, který si vybíráš z nabídky, ale musíš v daném bloku splnit určitý počet kreditů. |
| Volitelný předmět | Předmět podle vlastního zájmu, často i z jiného oboru nebo fakulty. |
| Blok předmětů | Skupina předmětů ve studijním plánu, ze které musíš splnit určité požadavky. |
| Prerekvizita | Podmínka pro zápis předmětu, nejčastěji dříve splněný navazující předmět. |
| Navazující předmět | Předmět, který můžeš absolvovat až po splnění předchozího předmětu. |
| Katalog předmětů | Databáze všech předmětů vypsaných univerzitou nebo fakultou. |
| Kód předmětu | Zkratka nebo označení předmětu v informačním systému. |
| Informační systém | Univerzitní online prostředí, kde řešíš zápis předmětů, známky, rozvrh a studijní po |
Kredity nejsou jen čísla a studijní plán není jen nudný dokument schovaný někde v informačním systému. Je to mapa, která ti pomůže projít studiem bez zbytečných komplikací.
Na začátku vysoké školy je úplně normální se v tom všem ztrácet. Důležité je postupně pochopit, jaký je rozdíl mezi povinnými, povinně volitelnými a volitelnými předměty, hlídat si prerekvizity a pravidelně kontrolovat, jestli plníš svůj studijní plán.
A pokud ti něco nebude dávat smysl, zeptej se. Spolužáků, starších studentů, vyučujících nebo studijního oddělení. Vysokoškolština se dá naučit – jen na ni člověk většinou potřebuje trochu času.
