Většina lidí už někdy zaslechla pojem „klinický psycholog“. Jak se ale klinický psycholog liší od psychologa? Potřebuješ si udělat jasno při výběru toho správného odborníka? Chceš se stát klinickým psychologem? Přečti si, jak na to.
Startovní čára – studium na vysoké škole
Aby se z člověka stal psycholog, musí nejprve vystudovat tři roky bakalářského a následně dva roky magisterského studia psychologie. Dohromady tedy stráví pět let na vysoké škole. Už samotné přijímačky na bakalářskou psychologii jsou výzva. O studium je velký zájem, uspěje jen zlomek uchazečů.
Po pěti letech studia se z vás stává psycholog – odborník na lidské myšlení, chování, prožívání a vztahy. Uplatnění psychologa je velmi různorodé, může pracovat jako školní psycholog, psycholog v manželské poradně, v byznysu, v armádě, u policie a je toho mnohem více. Výjimkou nejsou ani soukromé poradny.
Po absolvování studia je psycholog odborníkem na lidskou psychiku, nespecializuje se na zdravotní obtíže a není zdravotník.
Tip: Pokud se chceš stát psychologem nebo klinickým psychologem, mrkni na naše kurzy, které ti pomůžou zvládnout náročné přijímačky na psychologii.
Otevřené dveře do nemocnic
Aby psycholog mohl vstoupit do zdravotnictví, musí absolvovat kurz Psycholog ve zdravotnictví, kde se naučí základy první pomoci, zdravotního práva a podobně. Tento kurz lze absolvovat už před dokončením studia. Potom už psychologovi nic nebrání ve vstupu do zdravotnictví a stává se z něj psycholog ve zdravotnictví.
Psycholog pod dohledem
Psycholog ve zdravotnictví pracuje pod dohledem zkušenějších kolegů – klinických psychologů. Aby se z psychologa ve zdravotnictví stal klinický psycholog, musí absolvovat specializační vzdělávání a následně složit atestační zkoušku. Je to podobné jako u lékařů a některých jiných zdravotníků.
Nebojte, další vzdělávání se od studia na univerzitě velmi liší. Psycholog ve zdravotnictví už nechodí do školy, ale pracuje v nemocnici nebo v ambulanci. Vzdělává se průběžně v rámci pracovního procesu – dochází na semináře, výcviky atd. Zároveň si musí vyzkoušet rozmanitá vyšetření u odlišných pacientů – jejich splnění se zaznamenává do tzv. logbooku. Kromě toho si také vyzkouší práci na různých odděleních. Takovéto vzdělávání trvá nově nejméně čtyři roky – ještě do nedávna to bylo pět let. Poté může psycholog složit atestační zkoušku a stane se z něj klinický psycholog.
Ihned po atestaci z klinické psychologie může psycholog složit atestaci z psychoterapie – pokud absolvoval psychoterapeutický výcvik akreditovaný pro zdravotnictví. Aby se z člověka stal dětský klinický psycholog, musí se po atestaci z klinické psychologie připravovat další dva roky – dohromady nejméně šest let bez studia. Následně může složit atestaci z dětské klinické psychologie. Celkem tedy klinický psycholog může složit tři atestační zkoušky.
Po dlouhé přípravě přichází zodpovědnost
Příprava na profesi klinického psychologa je opravdu dlouhá, že? Rozsáhlá příprava je nutná kvůli vysoké odbornosti a zodpovědnosti práce. Klinický psycholog je připraven pracovat na různých místech ve zdravotnictví. Jeho práce není spojena jen s psychiatrickými pacienty. Kromě psychiatrie může pracovat v řadě dalších oborů – obezitologie, adiktologie, neurologie, sexuologie, ale také intenzivní medicína nebo porodnictví.
Kliničtí psychologové pracují úplně samostatně, bez nutnosti indikace péče lékařem. Důležitou náplní práce jsou klinicko-psychologická vyšetření a odborné poradenství. Kromě toho často provádí i krizovou intervenci – podporu pacientů v náročných životních situacích, například po těžkém úrazu. Pokud je takováto podpora dlouhodobější, nazýváme to podpůrná psychoterapie, kterou kliničtí psychologové také vykonávají.
Systematická psychoterapie je taková terapie, která si klade za cíl nejen podporu, ale i dosažení konkrétních změn – tedy léčbu. Systematickou psychoterapii kliničtí psychologové vykonávají, pokud složili atestaci z psychoterapie. Pokud zatím tuto atestaci nesložili, mohou ji vykonávat pod dohledem psychoterapeuta.
Klinický psycholog vs. psycholog
Psychologové jsou odborníci na lidskou psychiku obecně a uplatňují se na řadě pozic. Například pracovní psycholog se nezaměřuje na zdravotní obtíže, ale na pracovní prostředí. Zato školní psychologové nebo psychologové v soukromých poradnách a terapeutovnách častěji pracují s konkrétními psychickými obtížemi. Pokud se jedná o mírné obtíže a prevenci, mohou velmi dobře pomoci. Navíc na rozdíl od klinických psychologů mohou být velmi zkušení v jiných oblastech – bývají skvělými odborníky na školní prostředí, partnerské vztahy a podobně.
K práci s duševně nebo tělesně nemocnými lidmi jsou nejvíce povolaní kliničtí psychologové, kteří jsou na rozdíl od ostatních psychologů zdravotnickými pracovníky. Jedině péči klinických psychologů může hradit pojišťovna. Jako jediní psychologové mohou provést klinicko-psychologické vyšetření a stanovit konkrétní diagnózu – Aspergerův syndrom, úzkostnou poruchu, ADHD apod.
