Správné řešení ukázkového testu: TSP

Řešení:

Úkol č. 1

Správná odpověď: B

Odpovědi A, C a D se v textu vyskytují, označili jsme je tučně. Jediná odpověď B se v textu nevyskytuje a nelze ji ani odvodit z kontextu.

Červeně jsme v textu označili, kde se nachází informace z možnosti B. Přečti si ji pozorně – zjistíš, že symptomy ADHD nebývají v dětství rozpoznány.

 

Svobodová, T. (2023). Prevalence užívání návykových látek u osob s diagnostikovaným ADHD. s.6.

Hyperaktivita, která je v dětském věku nejvíce viditelná, v dospělosti ustupuje. Zatímco děti se stále pohybují, jsou neklidné nebo vyrušují, dospělí nejsou schopni vydržet stát ve frontě, nedodržují doporučenou rychlost při řízení nebo jsou workoholičtí. Tyto projevy jsou pak považovány za osobnostní rys či nervozitu (Cahová, Pejčochová & Ošlejšková, 2010). Dalším přetrvávajícím symptomem je porucha pozornosti. Bývá nenápadná a způsobuje chaotičnost, problémy s organizováním práce a systematičností, zapomínání a nesoustředění se, které vede k nedokončování úkolů (Ptáček & Ptáčková, 2018). Není výjimkou, že tento symptom je v dětství nerozpoznán, pacienti zůstávají nediagnostikovaní a odbornou pomoc navštíví až v dospělosti, kdy je trápí sekundární obtíže (deprese, úzkosti) vyplývající ze selhávání a přetížení. Dalším typickým projevem ADHD je impulzivita. U dětí se manifestuje skákáním do řeči, vykřikováním, vyrušováním ostatních. Dospělí konají ukvapená rozhodnutí, mají problémy s plánováním. Impulzivita je v pozdějším věku dominující a způsobuje řadu osobnostních rysů (Cahová et al., 2010). 

Z textu nevyplývá:

1. Hyperaktivní dospělí trpí problémy jako je deprese a úzkost.
2. Dětskou hyperaktivitu diagnostikuje pedagogicko-psychologická poradna již v prvních letech školní docházky.
3. Nedokončování úkolů je jeden z typických projevů hyperaktivity.
4. Porucha pozornosti, stejně jako impulzivita, přetrvávají do dospělosti a způsobují problémy.

 

Úkol č. 2

Správná odpověď: C

Odpovědi A, B ani D v textu nenajdeme. Odpověď C je označena tučně.

 

Muchová, M. (2011). Botulotoxin A v léčbě dětské mozkové obrny. Pediatrie pro praxi, 12(3), 194-198.

Dle stupně neurologického postižení, tíže spasticity, dalších motorických poruch, stupně organického psychosyndromu se individuálně stanovuje terapeutický plán a vytyčuje se cíl, kterého chceme léčbou dosáhnout. Základem léčby u všech pacientů je rehabilitace. Další postupy volíme dle typu a rozsahu postižení – rozdílný bude přístup k fokální nebo generalizované, reverzibilní (stadium dynamických kontraktur) nebo permanentní (stadium fixních kontraktur s deformitami skeletu) a míšní nebo cerebrální spasticitě. Pro fokální spasticitu ve fázi dynamických kontraktur je lékem volby botulotoxin A. V případě generalizované spasticity jsou metodou volby perorální centrální myorelaxancia, případně intratekální aplikace baklofenu nebo selektivní dorzální rhizotomie. U fixních kontraktur je nutné operační řešení ortopedické. U míšní spasticity je udávaný menší efekt botulotoxinu A a naopak velmi dobrý efekt intratekálního baklofenu. U dětských pacientů je nutné i optimální časování jednotlivých výkonů. Do 2 let věku je základem rehabilitace, spasticita není většinou ještě tak výrazná a v popředí je snaha o dosažení co nejlepšího motorického vývoje dítěte a zvládnutí základních motorických milníků. Od 2 let věku je možná aplikace botulotoxinu A. Korekční ortopedické výkony je vhodné časovat až kolem 5.–6. roku věku. Léčba spasticity má být systémově organizována, o pacienta by měl pečovat multidisciplinární tým zahrnující neurologa, rehabilitačního lékaře, fyzioterapeuta a také ortopeda a neurochirurga.

Označ pravdivé tvrzení:

1. Rehabilitace není nutná u všech pacientů.
2. Botulotoxin A a baklofen má v průběhu léčby stejnou účinnost.
3. V raném dětství okolo dvou let se před korekčními ortopedickými úkony upřednostňuje rehabilitace, následně aplikace botulotoxinu.
4. Ortopedické výkony korekčního charakteru je vhodné vykonávat až mezi druhým a šestým rokem.

 

Úkol č. 3 

Správná odpověď: B

V tomto případě je potřeba číst pozorně zadání úkolu – hledáš to, co z textu nevyplývá.

Odpovědi A, C i D jsme v textu označili tučně. Pouze odpověď v textu není a nelze ji z něj ani odvodit. O svědcích podepsání přání je v textu mnoho informací, nikde se ale nezmiňuje, že musí být blízcí osobě, která přání podepisuje.

 

Česká republika. Návrh senátorky Václavy Domšové senátního návrhu zákona o důstojné smrti. 2008. [online]. [cit. 2023-08-18]. Dostupné z: https://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/webNahled?id_doc=47525&id_var=40369

(1) V době vyhotovení žádosti o důstojnou smrt musí být pacient plně způsobilý k právním úkonům a musí být plně při vědomí. Žádost musí být vyhotovena písemně a musí z ní být nade vší pochybnost zřejmé, že pacient dobrovolně a po náležitém zvážení žádá o důstojnou smrt. Pacient musí žádost vlastnoručně sepsat, datovat a podepsat; podpis pacienta musí být úředně ověřen.

(2) Pokud pacient nemůže číst nebo psát, nebo je nevidomý, může svoji žádost o důstojnou smrt učinit před třemi současně přítomnými svědky v listině, která musí být hlasitě přečtena a přítomnými svědky podepsána. Přitom pacient musí před svědky potvrdit, že listina obsahuje jeho žádost o důstojnou smrt. Pisatelem a předčitatelem může být i svědek; pisatel však nesmí být zároveň předčitatelem.

(3) V listině podle odst. 2 musí být uvedeno, že pacient nemůže číst nebo psát, kdo listinu napsal a kdo nahlas přečetl a jakým způsobem pacient potvrdil, že listina obsahuje jeho žádost o důstojnou smrt. Listinu musí svědci podepsat.

(4) Osoby neslyšící, které nemohou číst nebo psát, mohou projevit žádost o důstojnou smrt před třemi současně přítomnými svědky, ovládajícími znakovou řeč, a to v listině, která musí být tlumočena do znakové řeči.